Ahimsá

26.09.2021

Uvolni se a věz, že na všechno je čas. Jak se naučíš dávat, tak budeš dostávat, proto otevři své srdce a rozdej všechno z darů, které ti byly dány. Rozdávej ze své lásky, moudrosti a porozumění..

Jednoho dne zjistíš, že přirozeně následuješ určitá pravidla, která vykrystalizovala v jemnost, nenásilí, ohleduplnost, smysluplnost a neubližování. Zjistíš, že ty dary nejdou vytvářet podmíněně, že je tady přítomen Princip, který nám dává víc, než my Jemu.

Ahimsá, neboli nenásilí, je jedním ze základních pilířů, o kterých hovoří jóga, ještě než nás pustí do cvičení (ásan). Je to bod, který si často omilostňujeme tím, že na vše máme pravý čas a samotné nucení se do něčeho by nám vytvářelo další zbytečné překážky na naší cestě. A není to třeba naše omluva, abychom se podporovali v žití v příjemnostech (rága), které nám utváří z našich pohledů často silnou iluzi? Není to tak, že jsme se dostali na pohodlné křeslo, ze kterého se nám nechce už zvykem vstávat a uvádět v praxi celkem nepohodlné věci? Jenže z toho křesla se špatně kouká do světa, když je člověk omámen zdánlivou přítomností a uspokojením, vycházejícím primárně z našeho pocitu momentálního nasycení.


Ahimsá je nejčastěji spojována s vegetariánstvím, veganstvím, ale mnoho lidí si tento pohled otáčí k tomu, že stačí ahimsá v úrovni myšlenek (začít se asi nějak musí:). Co tedy s principem, který zmiňovali ve starověkých národech a následovali ho po staletí, že zabití zvířete tedy znamená nejen jídlo do žaludku (mimochodem s otiskem stresu, protože nikdo z nás přirozeně neumírá rád), ale i přerušení přirozeného koloběhu života jednotlivých zvířat (duší), která nemají odžito, když neumírají přirozenou smrtí. Vedle neustálé debaty dvou protichůdných stran, která zřejmě nikdy nebude u konce je tady ještě jeden dílek do skládanky - Země. Jak se ona může poprat s tak masivní ekologickou katastrofou, kterou si způsobujeme. Jak snadno se mohu najíst a opět rostliny zasadit, než uzavřít lány pro chov zvířat a přidat k tomu další lány pro krmné plodiny. Vedle metanu v půdě a poškození spodních vod nám tady zůstává otazník... jak dlouho ještě?

S násilím přichází invazivní komunikace či hrozby lidem, dětem proti jejich svobodné vůli i na velice civilizovaných místech. Implementování moci do přirozených struktur, které vždy s citem fungovaly. Moc, kterou už těžko mnozí dokáží odhalit, neboť stojí v pozadí u  denně používaných komunikačních a informačních nástrojů. Přesvědčování stůj co stůj za účelem umrtvení dosavadních zkušeností, cítění a nastolení kontroly místo integrity. Oddělení od sebe a znejistění vlastní půdy pod nohama. Neprůhlednost v hloubce rodinných vazeb, vlivů, genů a přitom tak podstatné pole k sebepoznání. Zastavení přirozené komunikace u našich nejmenších (u velkých bytostí v malých tělech), se kterými se častokrát mnozí baví takovým způsobem, že bychom tak ani s cizím nedokázali jednat. A nad tím vším ucelený a dezorientovaný přístup k oslabení, běžným nemocem, které vždy nemusí znít poplachem a tabletkou, pro kterou je zapotřebí nutně pospíchat, ale v první řadě intelektuálním "zastavením se" nad vlastní situací - NEmoc. Ano, je toho tolik, co volá po průšvihu...

Celý život se učíme, a pak nevíme, jak žít.

Těmito řádky si nekladu za cíl znevýhodňovat kohokoliv na jakékoliv straně. Nikdo by neměl soudit, všichni děláme maximum a společně tím vytváříme náš prostor, naše tělo/chrám, náš domov i naši Zemi. Stejně jako ona pracuje a má své poslání, tak my máme také svůj úkol. Ona se necítí nijak špatně, protože je na rozdíl od nás vědomá a plně odevzdaná. Jednoduše pokračuje, dělá vše, co je zapotřebí, z lásky.. Nastavuje nám to nejhezčí zrcadlo, jak být sám sebou a začít konat. Prostor pro realizace máme, bezpečí také... 

V daném okamžiku můžeme udělat jen jedinou věc, proto ji proveďme dokonale a dávejme nejen to, co je snadné dávat, ale i to, když to bolí. Vždyť se pak zase můžeme na chvíli posadit do křesla, ale pravděpodobně už na jiný schůdek - o kousek výš. Jen tak porosteme, budeme se vyvíjet a z naší přítomnosti vyvstane opravdu to nejlepší. 

Jemným přístupem postupně najdeme cestu k sobě, skrze očištění našich srdcí, což nebývá lehké, otevření vědomí a pochopení, co opravdu má a nemá smysl. Jsme v tom spolu a v tom je síla 🤍